Měsíčně najezdí desítky tisíc kilometrů, mapuje silnice a fotografuje okolí. Díky mapovacímu vozu se na svých cestách neztratíte.
V půlce roku 2008 koupil TomTom společnost TeleAtlas mapující silnice po celém světě. V této činnosti samozřejmě TomTom nadále pokračuje a získaná data využívá nejen ve svých navigacích, ale poskytuje je i dalším tvůrcům navigací či mapových služeb. K hlavním konkurentům patří Navteq, který pro změnu na podzim roku 2007 koupila Nokia.
Získali jsme možnost důkladně si prohlédnout zelené mapující vozidlo TomTomu, položit několik otázek řidiči a především zjistit, jak takové mapování silnic probíhá.
Pojízdná serverovna
„Zeptejte se mne raději na to, kde jsem v Evropě nebyl, než na to, kde jsem byl“, uzavírá diskusi o procestovaných zemích Evropy sympatický řidič. Na vzdálenější místa se řidiči přepravují letecky a půjčují si vozidla místní, v dojezdové vzdálenosti však jezdí, v našem případě vozem Škoda Yeti. Měsíčně urazí zhruba 14 – 20 000 km. Říkáte si, že tolik přece najezdíte i vy? Je to možné, pamatujte však, že řidič vyráží na svou pouť jen za příznivých slunečních podmínek. Za deště, ve sněhové vánici či v noci se zkrátka nejezdí.
Základem technologií na střeše vozu je velmi přesný GPS přijímač (vodorovný disk na pravé straně střešní nástavby), přičemž vůz TomTomu zatím nenaslouchá satelitům ruského Glonassu, ani nevyužívá systém DGPS (diferenciální GPS).
Automobil má navíc v kole umístěn přesný snímač rychlosti a ujeté vzdálenosti.
Yeti veze na střeše pětici fotoaparátů, z jejichž snímků vzniká panoramatický pohled – podobný, jako jsme zvyklí ve Street View. Světlý válec pod fotomodulem je nejmodernější částí aparatury. Je to laser rotující rychlostí až 1 800 Hz.
Dva starší laserové snímače (LIDAR - Light Detection And Ranging) umístěné ve sklonu 45° a rotující rychlostí 100 Hz.
Lasery měří vzdálenost okolních objektů, a to výpočtem rychlosti odraženého pulsu laserového paprsku od objektu. Výsledkem je spousta bodů, které se následně dají zpracovat a spárovat se snímky z fotoaparátů, čímž může vzniknout 3D mapa blízkého okolí cest.
Celý systém je ovládán ze sedadla spolujezdce prostřednictvím konvertibilního notebooku Dell, který je síťovým kabelem propojen s hlavním serverem...
...umístěným za sedadlem řidiče.
Ovládací aplikace zobrazuje mapu s vyznačenými úseky ke zmapování, snímky z kamer, na základě kterých se upravuje expozice, volné místo na discích a konečně přehled parametrů všech běžících systémů.
Řidič řídí
Úkoly posádky jsou až překvapivě prosté: trasa je plánována centrálně, řidič získá mapu s vyznačenými úseky ke zmapování. Podle počasí a úrovně slunečního svitu na notebooku nastaví spolujezdec správnou expozici kamer. Systém následně vyhodnotí maximální možnou rychlost pohybu vozu, tak, aby byly snímky kvalitní. Za dobrého počasí může řidič jet rychlostí až 130 km/h, ve zhoršených podmínkách však musí zpomalit na třeba až na 70 km/h.
Vůz pořizuje fotografie po sedmi metrech a 3TB disk Toshiba zaplní zhruba každé čtyři dny intenzivní jízdy. Disky jsou z důvodu zálohy zdvojeny a není proto divu, že jich má řidič v automobilu v zásobě plnou krabici. Data putují do centrály přímo na discích prostřednictvím kurýrní služby, protlačit přes internet několik TB dat každý týden by bylo přeci jen velké sousto.
Muži za počítači
Posádka se samozřejmě stará o kondici techniky, utírá kamery, řeší běžné technické problémy. Už ale nezadává kvalitu cesty, kterou právě projela, nezanáší do mapy problémy, se kterými se na cestách setká (závora, různá omezení), nezadává jednosměrky ba ani nosnosti mostů a výšky podjezdů, které jsou důležité pro řidiče kamionů.
Mapu vytváří až „muži za počítači“, kartografové, kteří veškeré údaje z vozů analyzují a zpracovávají. Kombinují fotografie a údaje z laserových snímačů s dalšími dostupnými informacemi. Výšky podjezdů a nosnosti mostů čerpá TomTom z národních databází úřadů pro správu silnic, bude-li ale chtít, může si třeba výšky podjezdů ověřit dle údajů z laserů, a nosnosti z fotografií dopravního značení.
Shodli jsme se s řidičem, že třeba právě absence hodnocení kvality cesty by byla přínosem, neboť není silnice druhé třídy, jako silnice druhé třídy. Některé jsou skvělé a projedete je vysokou průměrnou rychlostí, jiné jsou úzké, plné děr a zatáček.
Článek vyšel v časopisu Computer 12/14, který aktuálně najdete na stáncích (vyšel 24. listopadu 2014).
Řidič se o svou práci bát nemusí, mapování probíhá neustále s tím, jak přibývají nové obchvaty a dálniční úseky, projíždí se však i úseky starší. Výsledkem jsou aktualizace, které má uživatel k dispozici alespoň třikrát do roka.
