Hliník je celkově debilní. Čistý hliník špiní, tak se stejně musí eloxovat, takže veškerý kovový feel je ten tam. Elox se pak loupe, což je dost škaredé, navíc se zprohýbá a má menší tvarovou paměť, takže všechny ťukance tam zůstanou - celkově nic moc.Osobně jsem měl několik několik telefonů s kovovými prvky a hliník je z těch kovů nejhorší. O fous lepší je nerez, která se dá použít bez povrchové úpravy a je mnohem odolnější, k jejímu poškození je potřeba minimálně kladivo. Nevýhodou je samozřejmě její váha, ale když se to nepřežene, tak to jde.Jako celkově nejpřínosnější hodnotím slitinu hořčíku, ze které byl můj Ericsson T28 - sice byla taky eloxovaná a barvená, takže se to pak odrbalo a vzhledově to bylo o ničem, ale díky masivní konstrukci bylo šasi toho telefonu prakticky nezničitelné. Jednou jsem s telefon spadl na motorce a pěkných pár metrů s ním brousil asfalt (v kapse od jeansů). Samozřejmě to šasi pěkně odneslo, ale vložil jsem zpět baterku a zavolal si pro odvoz.Celkově bych to ale zasadil do kontextu doby - tehdejší plasty a obecně konstrukce telefonů měly s těmi dnešními pramálo společného, to byla doba Nokie 3310 a 5110, které vrzaly už při pohledu a poškrabat se daly nehtem, kdybych s něčím takovým spadl, tak bych mohl tak leda vysypat kapsu u nejbližší popelnice a pohledat SIMku. Dnes jsme v plastech někde úplně jinde a navíc každý pořádný telefon má aspoň 4" display, který se nedá nějak rozumně ochránit, takže po stránce funkční už nám kovy moc nepomůžou a po stránce designové - no pokud někoho ten odrbaný elox vzrušuje, tak proč ne, nějaká nabídka je...
