Tablet na rovníku: Galaxy Tab 2 na cestách po Ugandě

Ušetřili jsme cenné gramy, počítač zůstal doma a do Ugandy s námi jel moderní tablet. Jak se osvědčil v drsných podmínkách?
Kapitoly článku

Vzali jsme sebou na pracovní cestu do Ugandy desetipalcový Galaxy Tab 2 a vyzkoušeli jeho praktičnost přímo v „terénu“˜. Jak tablet obstál jako pracovní nástroj? Jaké jsou jeho výhody a nevýhody na cestě po daleké zemi, která je na první pohled vzdálena mobilním technologiím.

Do Ugandy s tabletem

Na začátku srpna jsem se vrátil z cest po Ugandě. Pracuji v nevládní organizaci NaZemi, která se zabývá podporou fair trade. Procestovali jsme kus téhle zajímavé země, navštěvovali družstva pěstující kávu, bavlnu nebo čaj. Bavili jsme se s Uganďany o jejich životě, ale i o tom, jak vnímají nás, lidi, kteří si kupují a spotřebovávají jejich výpěstky. Kolik z nás tuší, za jakých podmínek byla vypěstována káva, kterou někteří z nás pijí několikrát denně? Nebyla to pro nás první cesta na tzv. globální Jih, tedy do některé z rozvojových zemí. Vzali jsme sebou i fotografa a novináře Tomáše Hájka a kreslíře Dalibora Krcha.

Na našich cestách se obvykle pokoušíme být „online“, psát blogy či posílat články a fotky do českých médií. Ani tentokrát tomu nebylo jinak a dlouho jsme proto přemýšleli, jak konektivitu zajistit. Věděli jsme, že je možné využít ugandských internetových kaváren, ty se však nacházejí jen ve větších městech a my jsme se chtěli především pohybovat po venkově. Problém jsme viděli nejen v samotné dostupnosti internetu, ale i v zařízení, pomocí kterého bychom se mohli připojit. Jako první nás napadl netbook – klasický tříkilový notebook se totiž dost pronese. Ovšem ani netbook, který váží přibližně polovinu, není na cestách, kde počítáte každé deko, úplně ideální. Pokud se navíc chcete připojit přes mobilní síť, většinou potřebujete USB modem, který není v polních podmínkách příliš praktický.

Záhy nás napadlo, že dobrou službu by nám mohl poskytnout tablet. V nouzi se dá celkem obstojně použít i jako telefon. Navíc má integrovaný GPS modul a s vhodnou aplikací se dá navigovat i tam, kde klasické navigace prozatím selhávají (např. Garmin Východní Afriku teprve mapuje). Zvažovali jsme vzít sebou jen klasický smartphone – oproti ostatním variantám má dobrou výdrž na baterii. Moc dobře se na něm ale nepíše, editovat fotografie by byl asi problém.

Klepněte pro větší obrázek
Mobilní technologie na ugandském venkově (Foto: Tomáš Hájek)

Nápad s tabletem se nám zalíbil. Oslovili jsme Samsung a ten nám ochotně zapůjčil Galaxy Tab 2 10.1. Zařízení jsme testovali už 14 dní před odjezdem a snažili jsme se najít ty správné aplikace, které by se nám na cestě mohly hodit a splňovaly naše potřeby, tedy psaní a editaci textů, blogování, třídění a úpravu fotografií, přístup k informacím na webu, navigaci, skajpování. Od tabletu samotného jsme nečekali žádný fotografický výkon, měli jsme s sebou profesionálního fotografa. Co jsme ale v této souvislosti řešili, byl přenos fotek do tabletu z karet Compact Flash (CF), na které se fotí v profesionálních zdrcadlovkách. Uspokojivé řešení jsme našli v redukci z CF na microSD, se kterými si tablet rozumí.

Poslední věcí, kterou bylo třeba dotáhnout ještě doma, byl obal. Nechtělo se nám investovat do pouzdra, které bychom používali tři týdny a pak jej museli bez dalšího užitku odložit. Zároveň jsme nepotřebovali žádný „fancy“ obal, řešili jsme především odolnost a do jisté míry i nenápadnost. Tablet jsme potřebovali přenášet ve velkém turistickém batohu a nebrat velký ohled na jeho bezpečné uložení. Vyrobili jsme si tedy obal vlastní: kus kartonu, zbytek staré karimatky a guma do trenýrek zcela splnily svůj účel. Tuto improvizovanou „etue“ jsme pak ještě na cestách chránili vypolstrovaným pouzdrem na desetipalcový netbook. Posuďte sami estetické i praktické kvality našeho modelu:

Klepněte pro větší obrázek
Karton, kus staré karimatky, guma do trenýrek, 30 minut práce a obal je hotov (Foto: Tomáš Hájek)

Jak se nám tedy Galaxy Tab 2 10.1 osvědčil na cestách po Ugandě? Začnu nejdříve obecnými postřehy o zařízení a Androidu ICS, pokračovat budu jednotlivými oblastmi využití.

Tablet samotný

Možná byste čekali, že se na cestách Ugandou budeme muset potýkat s intenzitou rovníkového slunce a tedy i špatnou čitelností displeje. Většinu našeho pobytu bylo pod mrakem. Nicméně, i když slunce vysvitlo, s čitelností nebyl větší problém. Dalším podobným tématem byla výdrž na baterie a konektivita vůbec. Jak už jsem zmínil výše, brali jsme sebou všemožné redukce, které nám měly zajistit nouzové napájení či přenos dat v případě nedostupnosti bezdrátového připojení. S elektřinou jsme nakonec neměli nejmenší problém (nutno zmínit, že jsme se pohybovali v docela osídlených oblastech) a baterie držela statečně, dokázala pracovat celý den. Stejně tak jsme nemuseli řešit přenos dat přes dráty (např. v internetové kavárně), ačkoliv ugandská datová konektivita nebyla vždy nejspolehlivější. Telefon si s ní dokázal poradit o něco lépe.

Klepněte pro větší obrázek
Tablet na rovníku (Foto: Tomáš Hájek)

Operační systém Android 4.0 Ice Cream Sandwich, s nástavbou TouchWiz, byl pro mne, uživatele zvyklého na verzi Gingerbread, na první dotek malinko matoucí. Byli mezi námi i tací, kteří se s podobným systémem vůbec nesetkali, ovšem po krátké době jsme si všichni zvykli a zařízení bez problémů používali. Nedokážu srovnat výkon s jinými tablety s ICS, ale zdál se mi velmi přijatelný. Chápu, že takovéto hodnocení je dost vágní. Na druhou stranu – většina běžných uživatelů neřeší parametry procesoru či paměti a uvažuje v subjektivních kategoriích typu „jestli to není pomalé“. Nebylo.

Ve srovnání např. s netbookem můžeme za výhodu považovat i Android sám o sobě. Je jednoduchý, svižný, v případě potřeby lze velmi rychle stáhnout chybějící aplikace. Je však potřeba počítat s tím, že ne všechny aplikace, které jsou dostupné u nás, lze stáhnout i v Ugandě. Na druhou stranu snadné stahování nových a nových aplikací může vést ke zmatku. V průběhu používání jsme například testovali mnoho různých souborových manažerů či editorů fotografií, které v základní nabídce programů postupně splynuly v jednu chaotickou masu.

Nyní už k jednotlivým funkcím.

Psaní textu

Základním nástrojem pro záznam textu pro nás byla klávesnice. S hlasovým zadáváním jsme neexperimentovali. Nativní klávesnice od výrobce je docela dobrá a bez diakritiky se na ní píše velmi pohodlně. Pro psaní delších textů jsme však potřebovali klávesnici s českými znaky. Vyzkoušeli jsme jich několik. První volbou byla klávesnice „Anysoft keyboard“, ta však byla rychle zavržena, protože v ICS zjevně nedokáže korektně pracovat v landscape modu. Klávesnice „Multiling“ sice nemá problém s orientací na šířku, k znakům s diakritikou se však člověk musí probíjet přes dlouhý stisk klávesy a výběr příslušného českého znaku. Na mobilu, kde se musíte smířit s nevýhodami malého displeje to celkem není problém, u desetipalcové obrazovky je to otravné. Vyhrála „Perfect keyboard“, která dokáže zobrazit rozložení klasické klávesnice. I ta však měla své nedostatky – bohužel se nám nepodařilo aktivovat vibrační odezvu, trápil nás také bug v přepínání mezi klávesnicí s písmeny a symboly. Naopak jako velmi pozitivní hodnotím možnost plynule si přizpůsobit velikost zobrazené klávesnice.

Klepněte pro větší obrázek
Výměna píchnutého kola je inspirující příležitostí pro psaní blogu (Foto: Tomáš Hájek)

Texty jsme většinou psali v editoru, který je součástí předinstalovaného balíku „Polaris office“. Vstupní menu je podle mne příliš na efekt a do velké míry na úkor přehlednosti a praktičnosti. Po čase jsme si však našli své „cestičky“ a editor ovládali docela spolehlivě. Jedna z věcí, která zůstala nevyřešena a chvílemi vzbuzovala velké vášně, byla práce s kurzorem. Při psaní delších textů se často vracíte k již napsanému, přepisujete, upravujete. Umístit kurzor na to pravé místo, „trefit se“, byl někdy až nepřekonatelný problém. Tato iritující vlastnost by se nejspíš dala vyřešit pomocí kurzorových kláves, na které se ale u dotykových zařízení příliš nepamatuje. Když už jsme opět u klávesnice, z úst členů naší expedice, kteří neměli zkušenost s dotykovými zařízeními, několikrát zazněl dotaz, na který jsme my zkušenější nedokázali najít odpověď: „prosím vás, kde tady najdu delete“?

Pořizování delších textů lze označit asi za největší slabinu tabletů. Rozumím tomu, že velká část lidí si tablet nekupuje kvůli psaní, ale čistě kvůli konzumaci obsahu – prohlížení internetových stránek, čtení textu, sledování videí či hraní her. My jsme si však dali za úkol tablet hodnotit v naší konkrétní situaci, která psaní vyžadovala. Řešením by mohla být kvalitněji zpracovaná softwarová klávesnice či klávesnice externí. Taková externí klávesnice by sice byla přívažkem, její hodnotu by ale mohla zvýšit například zabudovaná přídavná baterie. V tomto příslušenství se ale neorientuji, takže budu rád za doplnění vašich vlastních zkušeností v diskusi pod článkem.

Témata článku: Android, Tablety, Samsung, Technologie, Kuriozita

16 komentářů

Nejnovější komentáře

  • Pavel Jiříček 6. 10. 2012 14:09:04
    Ohledně toho psaní dokumentů na tabletu .... vlastním asus tf300t s...
  • Keff 5. 10. 2012 22:39:21
    Na mapy bych doporucil skvely (a cesky!) Locus: http://www.locusmap.eu -...
  • ooooooooooo 5. 10. 2012 11:57:09
    tak opravdu nevím,pišu celkem dlouhé posty na tabletu a vzhledem k tomu že...
Určitě si přečtěte