Šéf ČTÚ zrušil aukci kvůli vysoké ceně. Myslí na spotřebitele, nebo je pravda někde jinde? Cena frekvencí není v Evropě nijak výjimečná.
Na sklonku svého funkčního období začal předseda Rady ČTÚ Pavel Dvořák myslet nejen na operátory, ale také na nás, na spotřebitele. Alespoň tak odůvodnil své rozhodnutí zastavit aukci kmitočtů potřebných pro výstavbu sítí LTE. Pro upřesnění, bylo to opravdu rozhodnutí jeho samotného, nikoli Rady. Přes srdce prý nemohl přenést, že řadový spotřebitel by byl v ohrožení vysokých cen u služeb provozovaných na nové technologii, jelikož při ceně 20 miliard za frekvence by se operátoři hojili na zákazních a dřeli je z kůže.
Skutečnost, že se tak děje léta letoucí a pobočky nadnárodních operátorů v ČR realizují snové zisky jinde nevídané, však nechávala Dvořáka v minulosti naprosto chladným. Tedy možná s výjimkou situací, kdy byl on sám či úřad pod jeho vedením konfrontován s kritikou ohledně vysokých cen, to pak zastával názor, že na plně konkurenčním českém trhu v žádném případě draho není.
Pak se ale běžný spotřebitel a daňový poplatník musí ptát, jak je vůbec možné, že armáda úředníků pod vedením Dvořáka a dalších státem dobře zaplacených poradců z komerční sféry neprokoukla slabinu v podobě možnosti přihazovat do aleluja a nemyslet příhozy vážně, respektive vyhnat cenu do dle Dvořáka nereálných výšin a pak si dle reakcí konkurence příhoz rozmyslet? Proč nebyly za stažení nabídek uplatňovány sankce? Jak je to všechno možné? A nejde náhodou o něčí selhání, za které by měl konkrétní člověk vyvodit osobní zodpovědnost? Přeci jen jde o záležitost zásadního významu.
Zastavit aukci bylo rozhodnutím jednotlivce – předsedy Rady úřadu. Členové Rady mohou svůj nesouhlas vyjádřit tak maximálně (a bohužel trochu zbytečně) na Twitteru (@ondrej_m)
20 miliard, částka virtuální?
Pohled za hranice napovídá, že 20 miliard není přemrštěná cena. Vyhlašovací cena frekvencí v pásmu 800, 1800 a 2600 MHz byla nastavena na 7,4 miliardy, šéf ČTÚ tak aukci utnul přibližně ve stavu, kdy cena stoupla trojnásobně, což by se při důležitosti draženého spektra dalo pochopit. Britské státní pokladně vydělala podobná aukce přes 70 miliard korun, irské přes 20 miliard, Holanďané získali přes 12 miliard korun. Tyto cifry je ale nutné vztáhnout na 1 MHz na 1 obyvatele (MHz/pop):
- 800 MHz: 60 MHz (2×30 MHz)
- 1800 MHz: 49,8 MHz (2×24,9 MHz)
- 2600 MHz: 190 MHz (2×70 MHz, 1×50 MHz)
Celkem bylo „ve hře“ 294,6 MHz. Výpočet výše uvedeného ukazatele se provede jako podíl, kde v čitateli je výnos z prodeje spektra a ve jmenovateli cifra rovnající se součinu počtu obyvatel a celkového draženého spektra. Výsledek dělá 6,8 Kč MHz/pop. Takže v okamžiku zrušení aukce by 1 MHz v ČR vyšel na necelých sedm korun, po přepočtu 0,265 euro MHz/pop. Pro lepší porovnatelnost využijme ještě přepočtu podle hrubého domácího produktu dle parity kupní síly (PPP) ve sledovaných zemích. Více už napoví následující graf:
Přepočtené ceny frekvencí při LTE aukcích ve vybraných zemích dle ukazatele MHz/pop (Analysys Mason, 2013)
Byli bychom o 30 % dražší než Velká Británie, ale výrazně levnější než Irsko či Holandsko.
Tyto výpočty lze shodit ze stolu, pokud se takříkajíc „nehodí“. Každá aukce je totiž trochu jiná a každý trh nějak specifický. Příklad: v Británii se nedražilo pásmo 1800 MHz, v Holandsku bylo k mání 2×35 MHz ve velmi lukrativním pásmu 900 MHz, výrazně méně se dražilo v pásmu 2600 MHz a výrazně více v 1800 MHz než u nás. Také způsoby, jakými se frekvence draží se různí. V každém případě, šéf ČTÚ zastavil aukci na tom nejspecifičtějším trhu zhruba na úrovni Itálie, takže o žádný cenový extrém nešlo a mohl nechat zájemce přihazovat.
Zákazníci zaplatí tak jako tak…
Jistě, nelze vyloučit rovnici, že drahé frekvence se budou rovnat drahým službám. Jenže o ceně na konkurenčních trzích (což ČTÚ vždy o ČR tvrdil) rozhoduje nabídka a poptávka. Nikoli takzvané utopené náklady. Podle klasické ekonomické teorie, kterou si sice tuzemský regulátor vykládal pomýleně, nicméně se jako klíště držel iluze o neviditelné ruce trhu, nejsou utopené náklady při ekonomickém rozhodování brány v úvahu.
Příklad z praxe: pásmo 2100 MHz pro sítě 3G bylo v roce 2000 v Anglii vydraženo celkem za 22,5 miliard liber (640 miliard korun). Navzdory této astronomické částce má Anglie výborné pokrytí i ceny. Proč? Původní pětice operátorů (dnes čtveřice) mezi sebou sváděla pravý konkurenční boj, který tlačil ceny dolů. Naproti tomu ve Francii nebylo pásmo 3G drahé, operátoři za něj postupem času zaplatili cenu v řádech stovek milionů eur (každý), tedy jednotky miliard jako v u nás v ČR. Ceny ale zůstaly vysoko až do příchodu operátora Free Mobile.
Jinými slovy: v argumentaci Pavla Dvořáka tak něco nesedí.
Euro: „Jedním z možných důvodů pro zrušení aukce tak mohla být i Dvoříkova neochota přinést Kalouskovi do rozpočtu dvacet miliard na zlatém podnose.“
Na „specifickém“ českém trhu je pravděpodobnější jiný scénář – ať operátoři vydraží frekvence za jakoukoli částku, služby budou poskytovat tak draze, jak jen to půjde. Pokud nekoupí za 20, ale třeba jen za 12 miliard, na výsledné ceně se pro zákazníka nic nezmění. Jen stát přijde o hromadu peněz. Co se stane s penězi, které operátoři případně ušetří? Odtečou k zahraničním matkám…
Kde je pravda?
Zajímavý pohled do zákulisí aukce přinesl v pondělí ekonomický magazín Euro. Ten spekuluje o tom, že Pavel Dvořák, dosazen do funkce předsedy za vlády ČSSD v roce 2006, nechtěl přinést Kalouskovi do rozpočtu dvacet miliard na zlatém podnose. Ten si ostatně nebral servítky, když Euru řekl: „Nad rozhodnutím pana Dvořáka sice nepřestávám kroutit hlavou, ale teorie pro motivaci jeho rozhodnutí, že nechtěl dát do státního rozpočtu dvacet miliard, mi připadá poněkud idiotská.“ Kde je tedy pravda? Jsou za zaříznutím aukce objektivní důvody? Neschopnost? Boj o politickou moc? Peníze? Nebo od všeho trochu?
