Většina z nás dnes zná značky jako Xiaomi, OnePlus, Oppo či Vivo (a ti zkušenější dokonce vědí, že poslední tři jmenované jsou různé brandy stejné společnosti). Jsou to bezesporu hegemoni současného smartphone byznysu, ale bylo tomu vždy tak?
Když jsem se v roce 2012 přesunul z Taiwanu do Číny, objevil jsem zcela nový svět plný neuvěřitelného množství rychle vznikajících značek smartphonů. Nikdo tenkrát nevěděl, zdali „další velká věc“ či „Apple killer“ bude Zopo, Xiaomi, JiaYu, Gionee, Oppo nebo třeba Coolpad. Všichni byli na stejné startovací čáře a byl to počátek brutální nelítostné války, kterou například jeden z nejbohatších Číňanů Zhou Hongyi (Coolpad) označil doslova za „krvavou lázeň“. Střetli se v ní značky s miliardovými investicemi, drobné čínské továrny, ostřílení byznysmeni i mladí startupisté bez zkušeností, nicméně trh nedělal rozdíly a decimoval značky bez ohledu na sílu jejich kapitálu po stovkách při sebemenším zaváhaní či slabosti.
Válka je dnes u konce, vítěze známe a to, že jste slyšeli (nebo dokonce vlastníte) značku jako Xiaomi či Oppo není výsledek toho, že si nějaký aparátčík v Shenzhenu založil startup a ono se to nějak prodávalo, ale jde o jediné přeživší smartphonové války, resp. spíše masakru. Jde o značky zocelené mnohaletým bojem o své místo na slunci v nesčetných bitvách, kde šílené pracovní nasazení, technická dokonalost, špičkový vývoj a brutální efektivita v každém kroku výroby nestačila - vítěz potřeboval i velkou dávku štěstí.
O autorovi
Jiří Opletal se věnuje obchodu s Čínou od ukončení svého studia na Taiwanu v roce 2012. Přivedl do ČR několik výrobců chytrých telefonů a IoT, mezi nejznámějšími značku Xiaomi. V roce 2019 prodal svou distribuční společnost Lion mobile. V současnosti se věnuje investicím do startupů, edukaci trhu v Komunitě importérů, kde sdílí své know-how v rámci přednášek Čína strategicky a je spoluzakladatelem platformy umožnující digitálním nomádům rezervace flexibilních kanceláří - Coworkbooking.com.
Technologická pieta
Historii píšou vítězové a denně se toho o nich napíše skutečně mnoho. Pojďme udělat výjimku a podívat se společně, co se vlastně stalo s těmi méně úspěšnými a vzdát jim čest. Pro mnoho z vás to možná bude i nostalgický výlet do minulosti, kdy jste poprvé na Aliexpressu experimentovali s novými čínskými brandy a značky jako JiaYu, Umi, Amoi, Gionee, LeTV, Newman jsou pro vás srdcovkou.
Jen pro představu, v roce 2014, kdy smartphonová válka v Číně kulminovala, bylo na trhu dle China Academy of Telecommunication Research (CATR) neuvěřitelných 445 výrobců smartphonů. Více jich nikdy v historii nebylo a už nikdy ani nebude. V roce 2015 se tento počet snížil na 309, čili 136 výrobců během jediného roku zbankrotovalo či ukončilo činnost. Zároveň dle China Information and Communication Research Institute (CAICT) můžeme vidět, že mezi léty 2013 a 2016 se počet nových čínských smartphonů uváděných na trh snížil dvojnásobně – z 6 nových modelů denně v roce 2013 (2288 celkem uvedených za rok) na 3 nové modely denně v roce 2016 (1096 celkem).
Z tohoto důvodu se nemohu věnovat všem zajímavým příběhům, ale vyberu pouze ty značky, které by evropský zákazník mohl vlastnit či o nich alespoň slyšel. Z důvodu velkého množství také rozdělím značky do tří kategorií:
Menší továrny, které nabízely papírově špičkový hardware za velmi nízkou cenu. Nevýhodou bylo, že používali komponenty čínských výrobců, čili baterie nebyla třeba od LG, ale od čínského výrobce, displej nebyl od Samsungu, ale opět třeba od nějakého lokálního dodavatele atd. při pohledu na BOM (bill of material) bylo toto na první pohled patrné. Přesto to neznamená, že šlo okamžitě o šunty, při správně nastavené quality control v továrně a u dodavatelů byly výsledkem špičkové telefony za nesmyslně nízké ceny.
Značky, které měly na to, aby ovládly svět, měly extrémně kvalitní HW a velkou šanci, že namísto o OnePlus a Xiaomi byste nyní četli články o nich.
Obrandované čínské telefony tvářící se jako evropská (případně lokální – dosaďte si jméno státu) značka. Jejich dodavatelem mohl být C-class i A-brand.
- Bonusová kategorie – pokusy nečínských výrobců
Slyšeli jste o NextBit Robin či Essential Phonu zakladatele Androidu Andyho Rubina? Neuvěřitelné průšvihy, povíme si, proč. Další podkategorií by mohly být značky prakticky na hraně podvodu či fejku, jejich vlajkovou lodí je superbezpečný Turing Phone, který za tři roky dokázal vyrobit neuvěřitelných sto kusů, nikdy nedokázal uspokojit ani všechny zaplacené předobjednávky a v roce 2018 vyhlásil bankrot.
Pojďme se tedy vrátit zpět v čase a podívat se na bitevní pole chytrých telefonů. U každé značky se pokusím popsat její příběh a následně shrnout důvody k bankrotu či ukončení činnosti.
C-class: Newman
Srdcovka všech fandů čínských smartphonů. A moje osobní. Newman byla etablovaná značka MP3 přehrávačů a v roce 2012 se vrhla na bitevní pole smartphonů. A hned zabodovala, jejich první počin, legendární Newman N1 si získal ohromnou popularitu. Přestože neměl tak silné specifikace jako konkurence (JiaYu G3 nebo Umi X1), jeho výbava v podobě 1GB RAM, Gorilla glass, 8MPx fotoaparát, 1700mAh baterie a procesor MT6577 byla v té době více než solidní, to vše stvrzené cenou cca 2 500 Kč. Uvědomte si, že se píše rok 2012 a právě uvedený Samsung Galaxy SIII s cenovkou 16 tisíc Kč má 1GB RAM, 8MPX foťák a 2100mAh baterii.
Newman N1 se kdysi mihnul i v naší redakci.
N1 vyvolal prakticky šílenství a byl velice často vyprodaný. Navíc měl velmi dobrou kvalitu zpracování a nízkou poruchovost. Časem jsem zjistil i proč. Když se ke mně na opravu dostal ZTE V970 (též legenda té doby), ukázalo se, že mají zcela totožnou konstrukci základní desky, prakticky jediný rozdíl bylo šasi telefonu.
Po N1 následoval Newman N2, což byl model, ze kterého se firma již nikdy nevzpamatovala. Jakkoli po N2 přišla značka ještě s velmi zajímavými a kvalitními modely (především Newman K1), fanoušky značka už příliš nezajímala. Přitom vše vypadalo tak nadějně – N2 přišel s ambiciózními specifikacemi prakticky na pomezí A-brandu: čtyřjádrový Exynos 4412 od Samsungu, na tu dobu obří (a solidní) 13MPx fotoaparát, 2500mAh baterie, HD displej s obřími rozměry 4,7" (píše se rok 2013, nezapomínejte). První problém byla cena, která byla prakticky dvojnásobná oproti N1 (z továrny jsme nakupovali za nějakých 244 USD). Nicméně odpovídala parametrům.
Ten hlavní problém byla kvalita zpracování. N2 proslavilo nekonečné množství bugů, pomalá reakce továrny co se SW updatů týče (to v zásadě zůstalo na komunitě a vycházelo velké množství odladěných ROM, které více či méně řešily objevené problémy). Asi největším problémem byl nicméně displej. Vyjel jsem si starou evidenci reklamací a problémy s displejem tvořily cca 80% všech porouchaných kusů.
Další modely již přestaly být relevantní, modely K1 a K2 už nikoho nezajímaly, i když šlo o povedené kousky a společnost postupně zmizela. Zkoušela jiné produkty, rebranding na Newsmy, aby v roce 2017 definitivně zmizela.
C-class: Jiayu
Jiayu je bezesporu král obskurního čínského C-class trhu. Jejich kultovní série G2, G3, G4, případně S2 byla to nejlepší, co mohla Čína na vrcholu své smartphonové revoluce nabídnout.
Společnost vznikla v roce 2009 a specializovala se na tlačítkové telefony, aby v létě roku 2012 na sebe upozornila velice povedeným modelem Jiayu G2. To co následovalo, byla smršť, kdy o šest měsíců později, v zimě téhož roku, vydali Jiayu G3 a o dalších šest měsíců později, v létě 2013, Jiayu G4.
Jiayu G2. Vzpomínáte? Takhle vypadaty smartphony v roce 2012.
Pokud tuto značku znáte, bude to zřejmě díky modelu G3 – jejich světový bestseller. Kvalitní dílenské zpracování, moc hezký design a ultrašpičkové parametry (1GB RAM, obří 2750mAh baterie, HD displej, 8MPX fotoaparát) a to vše za zcela nesmyslnou cenu něco málo přes 3000 Kč z něj udělaly legendu (na poměry čínského masakru). Jiayu otevřel brand-store ve Španělsku, Itálii a Německu. Jak rychlý byl její nástup, tak rychlý byl i pád.
Od roku 2014 firma již jen paběrkovala, spekulovalo se o jejím konci. Důvody nikdy nebyly oficiálně zveřejněny (dokonce ani oficiální info o bankrotu) a osud Jiayu je v tomto ohledu záhadou. Údajně jejich německý distributor odkoupil brand Jiayu a chtěl ho v roce 2015 oživit tím, že pod touto značkou bude prodávat smartphony od výrobce Elephone, nicméně tento plán selhal.
Důvod konce Jiayu je pro fanoušky nasnadě. Jmenuje se G2s a G3s. Tyto mobily měly extrémně vysokou poruchovost, krom standartních problémů Mediatek procesorů, jako špatná GPS, často ztrácely signál a nebylo možné se připojit k síti, či nefungovala data. Ohromná vlna reklamací smetla jak továrnu, tak zákaznickou důvěru v tuto značku.
C-class: ZOPO
Věhlasný titán a legenda, ZOPO ZP900 a ZOPO C2 byly doslova kultovní modely, které šly na dračku jak rohlíky. ZOPO se na rozdíl od dvou předchozích drželo od svého založení v roce 2012 v sedle až do nedávna a to poměrně pevně, nicméně muselo to stát nepředstavitelné úsilí tváří tvář drtivé konkurenci a postupně se saturujícímu trhu.
ZOPO ZP900 a C2
V ZOPO skutečně měli zřejmě velmi kvalitní tým a někoho, kdo přemýšlel – v roce 2015 dokonce otevřeli první evropský showroom v Holandsku, silně se etablovali v mnoha zemích EU i jihovýchodní Asii a velmi dobře se jim dařilo také v Indii (což je také jediná země, kde jim stále funguje web). Měli dokonce několik slavných ambasadorů, například vítěze MotoGP Jorge Lorenza a velmi kvalitní technické zázemí a vývojáře, což dokazují jejich hrátky s různými OS mimo Android – jsou například jedním z prvních vendorů, který vyrobil smartphone běžící na Linuxovém SailfishOS.
Za svou pozici vděčí kvalitnímu HW zpracování svých modelů. Nepamatuji si model, který by poruchovostí výrazně vyčníval, pouze klasické problémy starých MTK procesorů jako je špatná GPS. Výjimkou může být ZOPO C2, který měl displej náchylnější na prasknutí díky nedokonalé konstrukci, což ovšem výrobce dokázal ustát.
ZOPO dělal designově nádherné kousky a jeho konec, který nebyl nikdy oficiálně komunikován, přikládám spíše zcela saturovanému trhu, kdy menší výrobci jsou požíráni na úkor hegemonů – kdo nestihl včas dostatečně vyrůst, musel z kola ven. Poslední info od ZOPO bylo na jaře 2018, kdy ohlásili svou účast na veletrhu Global Sources v Hong Kongu s plánem comebacku, nicméně jejich oficiální web nyní vypadá takto:
Důvod bankrotu: Těžko říci, ale bude to kombinace saturovaného trhu, lepšího povědomí zákazníků o A brandových značkách a snižující se cenové propasti mezi A brandy a C class výrobci, kdy úspora třeba v porovnání s modelem od Xiaomi stejných parametrů byla zanedbatelná.
A-Brand: Gionee
Dodnes si pamatuji, jak jsem seděl s jejich obchodním ředitelem v luxusním mrakodrapu East Pacific International Center v jedné z nejdražších čtvrtí Shenzhenu a poslouchal ho zapáleně vyprávět o jejich novém sídle, pro které si staví vlastní mrakodrap v centru Šanghaje.
To se psalo jaro 2015 a Gionee byl těsně před vrcholem své slávy. Zrovna zazářil jako superstar na MWC v Barceloně a odměnou mu byl více než dvojnásobný růst, kdy v následujícím roce 2016 prodal 32 milionů smartphonů což bylo 2,2% celosvětové produkce chytrých telefonů. Držel se ještě v roce 2017 s 1,8% celosvětové produkce a pak už to byl strmý pád, skandály (CEO společnosti prohrál v kasinu 144 milionů USD) a hořký konec, kdy Gionee podal návrh na konkurz s dluhem neuvěřitelných 70 miliard korun.
Gionee jsem měl rád, byla to jedna z firem, která sakra dobře věděla, jak se dělají smartphony. Jejich model Elife S5.1 byl zapsán do Guinessovy knihy rekordů jako nejtenčí smarpthone na světě (5,2mm), či vyrobili smartphone s obří baterií 7000mAh, při zachování tloušťky jen 10,7mm. Zároveň rozjížděli vlastní startupové brandy, které konkurovaly OnePlus a Xiaomi – IUNI (zkrachovala o dva roky dříve), jakkoli HW kvalita byla výtečná.
Gionee Elife S5.5. Stále platí, že je to nejtenčí smartphone na Zemi.
Paradoxně jako brand Gionee byli velmi známí v domovské Číně, také v Indii, Pákistánu a celkově v Asii. V EU a USA nikdy neprodávali napřímo (dokonce to při jednání aktivně odmítali) a fungovali pouze jako OEM dodavatel pro lokální brandy. V Čechách jste tak Gionee mohli jeden čas koupit v kabátku rumunské značky Allview či britského Kazam, v Americe pak jeho produkty brandoval poměrně známý „výrobce“ Blu.
Co tedy Gionee udělal špatně? Vlastně toho nebylo moc. Často se bankrot dával do kontextu gamblingové závislosti CEO, nicméně to je spíše důsledek úpadku, než jeho příčina. Fakt je ten, že v bitvě vendorů prostě nestačilo být dobrý, občas nestačilo ani být nejlepší. Každý výrobce byl pod brutálním tlakem a sebemenší zaváhání dokázalo zničit i tak silného hráče jako byl Gionee.
Osobně vidím největší problém v tom, že Gionee se hodně soustředil na OEM dodávky. V době, kdy se trh konsolidoval a čtyři největší světové značky byly zodpovědné za 70% dodávek všech smartphonů neměli jejich partneři, kteří si lokálně brandovali jejich zařízení svou značkou, příliš mnoho šancí na přežití. Problém byly i šílené investice do propagace a tlak na růst (což ostatně ale dělali všichni výrobci v té době) a po bankrotu se ukázalo, že Gionee ztrácelo obrovské sumy už od roku 2013.
- Důvod bankrotu: Nefunkční byznys model, společnost nikdy na svých smartphonech (ač vysoce kvalitních) nedokázala vydělávat.
- Nefunkční oficiální web společnosti: global.gionee.com
A-Brand: LeTV (LeEco)
Pro mě největší pankáči smartphone byznysu. LeEco bylo založeno v roce 2004 a začalo se streamováním videí tři roky před Netflixem, s produkcí vlastního obsahu začalo dokonce ještě o mnoho dříve než Netflix uvedl svůj první vlastní obsah v podobě House of Cards.
Tato miliardová společnost vlétla do smartphonové války až poměrně pozdě pozdě, v roce 2014, nicméně hned s třemi přírůstky: Le 1, Le 1 Pro a Le Max. Šlo o elitní zabijáky vlajkových lodí s cenovkou začínající na 7 000 Kč. Šlo o první telefony na světě s USB-C konektorem, Le Max byl první telefon na světě s procesorem Qualcomm Snapdragon 820, zároveň s nádherným bezrámečkovým designem a špičkovým fotákem.
Ještě v roce 2016 plánovali expanzi do EU, řešil jsem s nimi Česko-slovenský trh, nakonec jsme se nedohodli. Tuším, že zde jeden nebo dva modely oficiálně uvedli, ale to už se blížil hořký konec jednoho snu.
Jakkoli smartphony sklízely jednu nadšenou recenzi za druhou, LeEcu zlomilo vaz megalomanství jeho zakladatele Jia Yuetinga, přezdívaného čínský Steve Jobs. V roce 2016 si pronajali v Silicon Valley velmi drahé kanceláře pro 800 lidí, začali agresivně nabírat místní talenty a spustili prodej telefonů v USA. Kapacitu kanceláří nikdy nenaplnili a už o půl roku později začali na povrch prosakovat první problémy s dluhy. Začalo masivní propouštění, kompletní stažení z amerického trhu, CEO si okázale snížil plat na 0 USD ročně.
Faraday Future. I takhle se řeší problémy s firmou na výrobu elektroniky – zřídíte si firmu na výrobu elektromobilů.
Do toho Jie zaměřil většinu své energie a peněz do startupu Faraday Future, kterým chtěl konkurovat Tesle. Nicméně myslím si, že šlo jen o únik od problémů jeho společnosti, které přestával být schopný řešit.
V roce 2018 dluhová krize kulminovala a společnost zbankrotovala.
- Důvod bankrotu: CEO společnosti byl střelec co se nebál riskovat, trochu blázen a ukousnul si moc velké sousto. Osobně bych si tipnul i vyhoření, na které poukazuje fakt, že místo řešení problémů Leeca Jia Yueting věnoval svůj čas a energii PRově zajímavým projektům, kde mohl v záři reflektorů na chvíli zapomenout na tradiční byzynsové problémy, které se na něj valily.
- Nefunkční oficiální web společnosti: http://www.leeco.com/
To be continued…
A to je pro dnešek vše, v dalším díle se zaměříme na OEM EU a USA „výrobce“ a ukážeme si, kteří z nich nevědomky a naivně vstoupili do válečné vřavy jak čivavy mezi vlky, či kteří si byli vědomi nebezpečí, ale přesto enormní tlak tehdejší doby neustáli.
- Kazam
- NextBit Robin
- Essential Phone
- Turing Phone
Znali jste některé z těchto značek? Či vám zde nějaká zásadní chyběla? Měli byste zájem o pokračování? Dejte vědět v komentářích!
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Vyzkoušet za 1 Kč
Nebo samostatné Živě Premium
