Začněme stručnou rekapitulací.
- Se začátkem srpna napsal Trump na Twitter „čínský prezident Xi je můj přítel“ a uvalil 10% cla na zbylý čínský export v hodnotě 300 miliard dolarů (zboží za 250 miliard už bylo 25 procenty zatížené dříve).
- V Číně tři týdny jednali o odvetě a v pátek 23. srpna oznámili cla ve výši 5 a 10 % na americké zboží v hodnotě 75 miliard dolarů.
Problematika je samozřejmě komplikovanější, ale už z prostého srovnání čísel je zřejmé, že Čína hraje měkčí hru. Přesto měl Trump potřebu reagovat další eskalací situace a hned druhý den navýšil veškerá dříve oznámená cla o 5 procentních bodů: „Od 1. října budou produkty a služby z Číny za 250 miliard dolarů, které aktuálně podléhají 25procentnímu clu, zatíženy clem ve výši 30 procent. Kromě toho budou zbylé produkty a služby z Číny za 300 miliard dolarů, které měly být od 1. září zdaněny ve výši deseti procent, nyní zatíženy clem ve výši 15 procent.“
Komentátoři se pošklebují, že průběh obchodní války připomíná dva tříleté caparty, kteří se na pískovišti bez rozmyslu třískají kyblíčky a házejí si písek do očí. Problém je, že tady jde o dvě největší světové ekonomiky, dopad na zúčastněné firmy i koncové spotřebitele bude zásadní.
Čína je tradičně rezervovaná. Tamní ministerstvo obchodu Trumpův poslední úder odsoudilo a Spojené státy varovalo před následky, které jejich „nesprávné“ kroky můžou mít. Podle Číny rozhodnutí odporuje tomu, na čem se hlavy obou států domluvily.
Trump znovu vyzval americké firmy k odchodu z Číny, případně „návratu domů“ do USA, opakovaně tweetuje o tom, jak Čína krade americké intelektuální vlastnictví a do USA dováží jedovaté látky, které ročně zabijí na 100 tisíc Američanů. Přívrženci Trumpovi tleskají za tvrdý postup a hájení amerických hodnot, odpůrci upozorňují na populismus, ekonomové varují před dopadem jeho kroků na americkou ekonomiku, Americká obchodní komora Trumpův postoj odmítla a vyzvala k rychlému dosažení obchodní dohody.
Vypadá to na válku, která nebude mít vítěze.
