Vědci z Tokijské univerzity představili efektivní řešení přenosu dat pomocí lidského těla, který je vhodné u elektroniky, kterou nosíme přímo na těle. Hlavním přínosem má být lepší bezpečnost ve srovnání s klasickým bezdrátovým přenosem.
Ať už jde o chytré náramky, hodinky, brýle, různé snímače a další elektroniku, kterou si už dnes dáváme přímo na tělo, nebo kterou přinese budoucnost, většinou dnes spoléhá na Bluetooth či Wi-Fi. Tyto technologie však mají relativně velkou spotřebu a lze je nepozorovaně odposlouchávat. Posílání signálu skrze lidské tělo není nové, ale hlavní přínos japonského systému Human Body Communication (HBC) je právě v nižší energetické náročnosti a vyšší bezpečnosti.
Systém využívá signál s nízkou frekvencí a díky tělu jako nosiči je velmi stabilní. Oproti bezdrátovým technologiím se zde nepoužívají antény, ale elektrody, které vysílají a přijímají signál z pokožky. Klíčové je zde nastavení výkonu, aby signál překonal potřebnou vzdálenost a tedy i přirozený odpor těla.
Vědci počítají i s tím, že by se k přenosu dat používala i zařízení, která jsou mimo lidské tělo. Stačilo by se tak pouze dotknout a v tu chvíli by se navázalo spojení mezi elektronikou na vašem těle a zařízením – může jít například o mobilní telefon, které je standardně izolovaný v kapse ale třeba i klávesnici nebo myš na stole. To znamená bezpečné a rychlé připojení určené například pro rychlé ověření nebo k přenosu dat bez obvyklých komplikací spojených s Bluetooth nebo Wi-Fi.
Testovací architektura pomocí které se zkoumalo, jak je možné zlepšit přenos dat pomocí lidského těla (Tokyo University of Science)
Právě dotyk je jednou z hlavním interakcí, jak ovládáme zařízení, přičemž nejde jen o dotyk na displeji, ale dotyk na klávesnici, monitor, přepínač apod. S nárůstem nositelností je HBC možná oblast, která se ještě více rozvine a stane se standardem v dnešním zarušeném světě plného signálů z Wi-Fi sítí, mobilních datových sítí a dalších typů bezdrátových technologií.
