Montovny mají v USA také, například japonské a evropské automobilky. Mimochodem, máme v rodině několik Chryslerů (amerických, ne z Grazu) a jsou komplet metrické od tloušťky plechu přes závity po tloušťky drátů. Imperiální jednotky jsou tam jen na přístrojové desce a stavových displayích.Hlavní rozdíl je v tom, že USA, do jisté míry pak Evropa, Japonsko a Korea mají ten průmyslový základ a když budou někde chtít postavit montovnu na v podstatě libovolný koncový produkt, tak ji postaví (ať už samostatně nebo ve vzájemné spolupráci), ať si o tom Čína myslí a říká, co chce.Když bude chtít Číňan postavit montovnu třeba na telefony, tak si bez amerických nebo evropských CNC strojů a robotů ani neškrtne. Když bude chtít postavit továrnu na polovodičové součástky, tak si může vybrat, zda chce technologii z USA nebo Holandska (plus něco málo z Koreje). ChiComs si to zjevně uvědomují a snaží se část té základny získat akvizicemi (např. nákup německé KUKA AG), ale to je běh na hodně dlouhou trať. (Plus osobně jsem skeptický k jejich schopnostem opravdu inovovat, ale v tom se mohu mýlit.)Asi jediná záležitost, ve které dnes Čína opravdu tahá za delší konec jsou prvky vzácných zemin, kde momentálně ovládá a v řádu jednotek roků bude ovládat většinu známých aktivních zdrojů. Tam jim hraje do karet i to, že se očekává výrazná nárůst poptávky v důsledku ideologicky motivovaného vnucování elektromobility. Ovšem ve středně- a dlouhodbém horizontu je to výhoda dosti nejistá, protože je poměrně pravděpodobné, že se (nejspíš Američanům) podaří rozjet ekonomicky smysluplnou těžbu jinde.