Poprvé se představil už koncem roku 1992, ale bylo to až 16. srpna 1994, kdy se začal prodávat: IBM Simon Personal Communicator. Dnes se o něm mluví jako o prvním smartphonu. Patrně jej označíte za černou cihlu, připomíná sluchátko od (v té době oblíbeného) autotelefonu a má velký dotykový displej. Jen je monochromatický, zeleně podsvícený a k ovládání bylo (více než prsty) vhodné dotykové pero.
„Aplikacím“ se tehdy říkalo funkce, byly instalované napevno a nebylo možné přidávat další, ale bylo jich překvapivě hodně. Kromě telefonování uměl Simon faxovat a posílat e-maily, měl kalendář, adresář, poznámky včetně jednoduchých náčrtků, kalkulačku, hodiny s budíkem a úkolovník. Postrádáte internetový prohlížeč? Ten chyběl. Vždyť v té době se browsery teprve rozjížděly na počítačích.
Překvapivé je, že Simon nebyl až tak velký: 20 × 6 × 4 cm a vážil něco málo přes půl kila. Jistě, na dnešní poměry monstrum, ale ve srovnání s přenosnými telefony, které ve stejné době dobývaly Česko, je to hotový kolibřík.
A ani nebyl tak drahý, jak byste od tak průkopnické technologie čekali. Když jste se u operátora BellSouth upsali na dva roky, měli jste jej za 900 dolarů, bez závazku stá 1 100 dolarů. Za první půlrok si jej koupilo 50 tisíc zákazníků. Ale svět už směřoval jinam, cool faktor dal zvítězit sice funkčně jednodušším, ale stále menším a mobilnějším GSM telefonům.
Komunikátor IBM Simon se objevil také v thrilleru Síť:
Via Time.com a Microsoft/Buxton Collection
